VzpomÃnám si, když jsem se uÄila Å™Ãdit automobil, bylo mi asi Å¡estnáct nebo sedmnáct let. VÃm, že to bylo docela brzy, protože Å™Ãdit automobil se může až od osmnácti let. Jenže je logické, že když potom dÄ›láte autoÅ¡kolu, tak samozÅ™ejmÄ› také tam chcete být pÅ™ipraveni. Abych se pÅ™iznala, tak poprvé jsem Å™Ãdila auto asi už v devÃti anebo v deseti letech. A moc mÄ› to bavilo a vždycky mi to dovolil můj starÅ¡Ã bratr anebo také dÄ›deÄek a tatÃnek, protože vÅ¡ichni vÄ›dÄ›li, že mÄ› Å™Ãzenà automobilu moc bavÃ. Také jsem dokonce Å™Ãdila dodávku, ale asi jenom pÄ›t metrů, a to do garáže. NaÅ¡tÄ›stà se nikdy nikomu nic nestalo a já jsem si Å™ekla, že v budoucnu budu opravdu perfektnà řidiÄka.
Jenomže opak byl pravdou, možná to nebyl zase tak úplný opak, ale uvÄ›domila jsem si, že když je na mÄ› tlaÄeno a nÄ›kdo se na mÄ› dÃvá, nebo už jsem nervóznÃ, tak vždycky udÄ›lám nÄ›jaké chyby. Takže když jsem potom dÄ›lala závÄ›reÄné Å¡koly v autoÅ¡kole, tak jsem vždycky dopadla katastrofálnÄ›. ŘidiÄský průkaz jsem udÄ›lala asi až na popáté, ale i tak jsem z toho byla velice nervóznÃ. SamozÅ™ejmÄ›, že také uÄitel v autoÅ¡kole tohle poznal a Å™ekl mi, aÅ¥ se prostÄ› nenervuji. A aÅ¥ se snažÃm, že prostÄ› na to mám, jenomže ono to opravdu nejde. Byla jsem stále tak nervóznÃ, že jsem si Å™Ãkala, že asi mi nenà souzeno, abych legálnÄ› Å™Ãdila automobil.
Řekla jsem si, že se na to asi vykaÅ¡lu a že budu Å™Ãdit automobil bez papÃrů, jenomže tohle mi rodiÄe nedovolili. Věřte mi, že když se budete opravdu snažit, tak se to také nemusà povést. Ale rodiÄe mi Å™ekli, že když si budu věřit a budu stále spoléhat sama na sebe a na své schopnosti, tak se mi to podaÅ™Ã. ZkouÅ¡ela jsem to, a nakonec to dopadlo skvÄ›le. ŘidiÄák mám sice pozdÄ›, ale jsem ráda, že jsem to zvládla. A i vám doporuÄuji, že pokud chcete Å™Ãdit automobil a chcete být opravdu peÄlivà a poctivà řidiÄi, tak se vážnÄ› snažte a zkuste omezit stres na minimum.Â