Snad každý řidič zažil situaci, kdy vjel do obce, kde na jejím začátku bylo upozornění na radar, a tak musel snížit rychlost. Najednou mu připadá, že se plouží jako šnek, i když jede tou nejvyšší povolenou rychlostí. A tak má dost času přemýšlet o tom, zda opět šlápnout na pedál, až se dostane z dosahu radaru.
Problém je samozřejmě v tom, že dodržování předepsané rychlosti hlídají nejen radary, ale často také policisté, kteří jsou mnohdy i s měřičem rychlosti projíždějících aut ukryti a zastavují řidiče, kteří ji překročili.
Nejsou to vše ale úplně zbytečná opatření? Koneckonců, naprostá většina řidičů dokáže svůj vůz i v obci ovládat i ve vyšší rychlosti, než je 50 km/h. Nebylo by tedy na místě ji alespoň v některých úsecích zvýšit? Zde však přichází ke slovu fakta, která si mnozí neuvědomují. Tím prvním je to, že ačkoliv oni mají reakce poměrně rychlé, neznamená to, že řidič protijedoucího vozidla je na tom stejně. Lidé také často přeceňují své schopnosti, což vede k poměrně častým dopravním nehodám.
Také jen málokdo bere v úvahu zhoršené podmínky, jako jsou mokrá vozovka či dokonce náledí. I když jej totiž silničáři posypou, rozhodně to neznamená, že se po něm pojede stejně jako po čisté, suché silnici. Pak je tu také fakt, že v obcích a městech je často výhled do zatáčky zakryt domy. Nevíme tedy, kdy nám do cesty vjede auto či vběhne nějaké zvíře či dokonce člověk. Proto je potřeba jen tak pomalu, abychom i v těchto situacích dokázali včas zastavit.
Navíc je zde i fakt, že čím vyšší rychlostí ve chvíli nárazu jedeme, tím horší jsou následky, a to pro obě strany. Proto je potřeba v tomto případě nepřemýšlet nad tím, že je pomalá jízda otravná, nýbrž raději uvažovat, že pomalou jízdou můžeme někomu zachránit život – v neposlední řadě i sobě. A to už za sundání nohy z plynu stojí, ne?